VYSOKOMÝTSKÁ NEMOCNICE p.o.

Ve dnech 26. 5. a 4. 6. 2026 gastroenterologická ambulance NEORDINUJE

Děkujeme za pochopení
vedení nemocnice

Ve dnech 14. a 15. 5. 2026 je radiologické oddělení (rentgen) z provozních důvodů zavřeno. Děkujeme za pochopení.

vedení nemocnice

Upozorňujeme pacienty, že od 1.5.2026 budeme přijímat objednávky na rehabilitaci pouze v tomto čase:

Po , St , Pá v čase od 7.00 do 12.00 h
Út , Čt        v čase od 13.00 do 15.00 h
 

Děkujeme za pochopení
Vysokomýtká nemocnice

Na našem oddělení následné lůžkové péče se dějí malé i velké návraty do života. Pacienti k nám přicházejí po náročné léčbě z oddělení akutní péče a společně s nimi začínáme novou kapitolu života – kapitolu, kde se znovu trénuje chůze, samostatnost, trpělivost… a často i paměť, kdy hledáme, kde mají schované brýle.

Rehabilitace u nás není jen cvičení rukou a nohou. Je to každodenní kombinace fyzioterapie, pracovní terapie a rehabilitačního ošetřovatelství. Jinými slovy: pomáháme pacientům znovu zvládnout běžné věci – od vstávání z postele až po to, aby si dokázali sami uvařit čaj. A věřte nebo ne, někdy je ten čaj větší vítězství než maraton.

Na oddělení je živo. Někdo cvičí chůzi po chodbě, někdo trénuje jemnou motoriku, někdo objevuje, že knoflíky na košili jsou vlastně docela složitý vynález. A my jsme u toho – povzbuzujeme, pomáháme a občas i vysvětlujeme, že „ještě jedno cvičení“ opravdu znamená jen jedno… i když to pacienti někdy slyší už pošesté.

Velkou roli u nás hraje pracovní terapie. Ta totiž dokáže proměnit obyčejné činnosti v důležité kroky k samostatnosti. Někdo skládá prádlo, někdo trénuje úchop hrnečku a někdo zjistí, že plastelína není jen pro děti, ale i skvělý trénink pro jemnou motoriku rukou.

A protože víme, že uzdravování není jen o svalech, ale i o náladě, snažíme se, aby u nás nebylo ticho jako v knihovně. Smích na chodbě, povzbuzení při cvičení nebo radost z prvních samostatných kroků – to všechno k našemu oddělení patří stejně jako rehabilitační pomůcky.

Je to místo, kde se někdy začíná pomalu, krok po kroku. Ale právě ty malé kroky často vedou k velkým návratům.

                                                                                                           staniční sestra SJ

Na podzim loňského roku jsme obdrželi dopis nazvaný „Zpověď Růženky“. Uvědomujeme si, že naše motto „kde se léčí víc než péčí“ není jen frází, ale skutečnou zkušeností těch, kteří našimi odděleními procházejí. Je to poděkování celému zdravotnickému týmu – za profesionalitu, trpělivost a lidskost.

Dovolujeme si tento dopis sdílet, protože si myslíme, že nepatří jenom nám, ale  rádi se o slova uznání a poděkování podělíme i s ostatními zdravotníky, kteří svoji práci dělají poctivě a s láskou.                                                                                                                          

ZPOVĚĎ RŮŽENKY

To se někdy tak stane, že se člověk ocitne tam, kde se ocitnout nechce, ale u mě to bylo tak, že jsem se tady u Vás v léčebně ve Vysokém Mýtě ocitla ráda, protože můj stav nebyl zrovna na jásání a tady mi byla podána pomocná ruka.

Ta ruka byla velká, protože je Vás zde hodně, a tak jsem se do ní celá vešla. Když jsem se rozkoukala a zorientovala, začala jsem objevovat, co vše v té ruce je a co mi nabízí. Objevila jsem v ní mnohé ... laskavost ... úsměv .... ochotu .... odbornost ... trpělivost .... srdce .... a také řád, bez kterého to zde nejde a na který jsem si musela zvyknout.

Ta magická ruka se zde o mě stará tři měsíce a někdy to bylo náročné, protože moje pokročilé kosti stále více odmítají spolupracovat, ale snažím se s nimi dohodnout a během těch třech měsíců jsme se nakonec dohodli, že ještě vydrží a já poběžím domů .... tedy v uvozovkách .... budu vezena.

Ruka, která se o mě tady stará není samozřejmě pouze jedna ... je jich mnoho a ke každé z nich patří konkrétní tvář a tyto tváře si budu navždy pamatovat a nezáleží na tom, jestli jsou to tváře doktorů ... ... sestřiček ..... sanitářů ..... prostě všech, kteří se o mě starají a dávají mi pocit klidu a bezpečí jedné velké rodiny.

Za vše děkuji a Vám všem přeji jen to nejlepší, hodně zdraví, úsměvů a vnitřní síly.

S pozdravem všeho dobrého,

Vaše pacientka

Příprava na velikonoční  svátky  je u nás na oddělení následné péče letos opravdu výjimečná.

Dopoledne jsme společně proměnili v malou sváteční dílnu plnou vůní, barev a hlavně milých setkání. Naši pacienti se s chutí pustili do velikonočního pečení – oddělením se linula vůně domácích dobrot, která mnohým připomněla chvíle strávené s rodinou. U práce se vzpomínalo, povídalo a často i smálo.

Velkou radost přineslo také malování vajíček. Každý si našel svůj styl – někdo vsadil na tradiční vzory, jiný popustil uzdu fantazii. Vznikala tak krásná, originální díla, která rozzářila nejen stoly, ale i tváře všech přítomných.

Celé dopoledne dostalo ještě krásnější rozměr díky jednomu z našich pacientů, který vzal do ruky kytaru. Postupně se přidávali i ostatní – nejdříve nesměle, ale brzy už se oddělením nesl společný zpěv známých písní. Atmosféra byla najednou ještě vřelejší, plná emocí a vzájemné blízkosti. Hudba propojila všechny dohromady a na chvíli jsme zapomněli na starosti všedních dní.

Bylo krásné sledovat, jak se pacienti navzájem podporují, sdílejí své zážitky a dokážou si společně vytvořit chvíle, na které se nezapomíná. Právě tyto okamžiky mají velký význam – přinášejí radost, klid i pocit sounáležitosti.

Děkujeme všem, kteří se na přípravě i průběhu tohoto krásného dopoledne podíleli.

Přejeme vám všem klidné, radostné a pohodové Velikonoce!